RENATA MAŠKOVÁ: Na herečku jsem moc vysoká
Jako malé holky jsme se potkaly na natáčení filmu režiséra Hanibala Velké trápení. Byl to příběh z dětského domova a s Renatou jsme často vedle sebe stály při natáčení - ona hrála hlavní roli, já dítě z davu.
Nikdy s námi nestihla mluvit ani kamarádit. Nedovolili jí to. Na natáčení ji přivezli a zase odvezli, střežili ji jako oko v hlavě. Na dětech v hlavních rolích totiž film stojí a padá. A protože uhlídat dítě je na natáčení to nejdůležitější, těší se každý dětský herec v hlavní roli velkému zájmu produkce. Nesmí si během natáčení zlomit nohu, nastydnout, onemocnět, upadnout a zranit se, nesmí plakat, že se mu stýská po rodičích a musí být soustředěné, aby odvedlo to, co od něho pan režisér chce. Takže zatímco ostatní dětský kompars během natáčení vesele řádí, "hlavní role" mají přísnou disciplínu.
Dnes se jmenuje Linhová, hereckému povolání se už nevěnuje a mluvíte-li s ní o něm, nemáte dojem, že by jí to příliš mrzelo. "Maminka mě odvedla do dramatického kroužku a do baletu. Byla jsem takový subtilní hubený dítě, pořád jsem něco recitovala a ráda jsem se předváděla," vzpomíná Renata na dětské začátky.
Našla ji Drahuška Králová, tehdy asistentka režisérky Věry Plívové-Šimkové, která chodila v Praze-Podolí (vzpomeňte na Jirku Stracha, kterého našla "vedle" v Bráníku) po školách a hledala děti do filmu Přijela k nám pouť. Pozvali dvanáctiletou Renatu ke konkursu, aniž tušili, že už byla pozvaná z baletu. Ze 160 dětí Renatu vybrali a Přijela k nám pouť byl její první film. Vedle Zuzany Bydžovské a Yvetty Kornové hrála roli mírně nafoukané a neoblíbené holky.
"Byly to krásné prázdniny a po Pouti, na jaře 1974, mě pozvali na konkurs do hlavní role do filmu Velké trápení. Takže jsem sice začala s filmováním pozdě, ale potom jsem celou sedmou a osmou třídu strávila na natáčení. U Velkého trápení mě už pan režisér bral jako dospělou a pamatuju si, že jsem si dokonce začala rozmýšlet, zda vůbec chci hrát, protože jsem onemocněla, měla jsem horečku, dávali mi zábaly, vždycky mě na dvě hodiny šoupli na plac, tam jsem odtočila, a honem do postele. Tohle bylo dost psychicky i fyzicky náročný a už mi bylo jasný, žeto hraní zase není žádnej med," vzpomíná Renata.
V deváté třídě se hlásila na konzervatoř na herectví, ale její rozhodnutí neovlivnilo filmování (jako u mnohých jiných); studovat herectví chtěla už tehdy, když se hlásila do dramatického kroužku. "Na konzervatoři se na mne dívali skrz prsty - to je ta, co filmuje a budou s ní problémy. Oni tam neměli rádi filmové děti, protože prý měly herecké manýry a protože točily a nechodily do školy," vzpomíná Renata na studia.
Během studií na konzervatoři stejně jako ostatní žáci netočila, protože škola to nerada povolovala. A pak se to začalo vyvíjet jinak, než Renata předpokládala, i když herectví jí asi přece jenom souzené nebylo. Byla vysoké postavy "a s tou výškou jsem měla problém. Nemohli ke mně v divadlech najít partnera a do angažmá mě nechtěli. V mnoha případech vím, že to bylo proto, že jsem vysoká."
Renata šla učit na lidovou školu umění, ale dnes, když mluví o herectví, je znát, že je k sobě upřímná a sebekritická. "Já jsem se brzy vdala, narodil se mi syn a zjistila jsem, že by vlastně divadlo pro mě ani nebylo. Když jsem v šestém ročníku na konzervatoři zaskakovala na Kladně, necítila jsem se na těch prknech dobře. Myslím, že jestli jsem nějaký herecký talent kdy měla, tak mi k tomu pánbůh nedal povahu. A navíc jsem měla mindrák, že jsem pořád vypadala dětsky. Spolužačky už byly pořádný ženský a já vypadala jak dítě."
I přesto, že Renata pověsila herectví na hřebík, natočila ještě s Jurajem Herzem slovenský film Sladké starosti a Zastihla mě noc a s režisérem Adamcem seriál Dlouhá míle. Renata přiznává, že byla šťastná v "lidušce", protože role, které jí "u filmu" nabízeli, ji nebavily.
"Mě netěšilo hrát vždycky tu šestou veverku vzadu. Nějak ze mne ta touha hrát vyprchala." Pár let strávila Renata v AUS (Armádní umělecký soubor), kde zpívala, hrála a konferovala, ale zjistila, že zorganizovat celé představení ji baví víc než potom "vylézt" na jeviště. Po revoluci sezačala věnovat manažerské činnosti a naposled pracovala jako asistentka ředitele a majitele jedné větší firmy." A to mě konečně bavilo a myslím, že to mi i šlo. Tím jsem asi v životě měla začít, kdybych se místo básniček učila jazyky," směje se Renata.
vizitka
RENATA MAŠKOVÁ
NAROZENA: 1960
RODINA: Je vdaná a má dvě děti - Lukáše ( 17 let) a Vojtěcha (4 roky)
KARIÉRA: Vystudovala Státní konzervatoř. Nyní je na mateřské dovolené
FILMY: Přijela k nám pouť (1973), Velké trápení (1974), Sladké starosti, Zastihla mě noc, Dlouhá míle
SIMONA OKTÁBCOVÁ